Táborová historie

V této sekci bychom rádi zavzpomínali na předešlé tábory, na hry, které se hrály, na lidi kteří s námi jezdili. Pro ty, kdo s námi na tábory jezdili to bude příležitost, jak si připomenout chvíle na táboře, pro vás ostatníto je možnost podívat se, co za hry jsme hráli a jak to dříve vypadalo na našem táboře.

2018 - Robin Hood

Sherwoodské lesy nejsou ani trochu bezpečné místo a pro bojácné turisty rozhodně nejsou správnou volbou na výlet. Noviny hlásají nadpisy a články o čtyřech skupinách mladých dobrodruhů, kteří se nezalekli ničeho a stali se Sherwoodskými legendami. Všechny čtyři spojoval kladný vztah k Robinu Hoodovi, dobrákovi, který bojoval proti zlu a pomáhal chudým, a proto spojili své síly a rozhodli se Robinovi pomoct v boji s nespravedlností. Bylo třeba překročit mnoho nástrah, které mnohdy byly otázkou života a smrti. V nelítostných bojích s šerifem a jeho lidmi museli malí odvážlivci v praxi využít své znalosti o první pomoci, naučit se sehnat si a připravit potravu v nelítostných přírodních podmínkách lesa a najít cestu mnohdy z neznámých šerých zákoutí a nepoztrácet se navzájem. Samozřejmě měli kromě povinností čas i na radovánky, kdy společně tančili své oblíbené country tance, zpívali a hodovali u ohně, nebo si dopřáli návštěvu lesního casina. I přesto ale měli spoustu času, aby si postavili úkryty a útočiště a vyrobili si své bojovné zbraně na boje s šerifem. Nejriskantnější zkouškou pro ně však byla příprava divadelní scénky, aby zabavili šlechtu a Robin se tak mohl nepozorovaně dostat do hradu a osvobodit svou Marianu. Ale družiny se k tomu postavili tak samozřejmě, že si šlechta ničeho nevšimla a Robin Hood se se svou Marianou shledal a osvobodil ji. Pak ale přišla další patová situace. Ztratil se Robin, a tak se všichni museli pustit do velkého pátrání, aby ho zachránili dřív, než se mu něco stane! Naštěstí Robin Hood ve své družině neměl žádné strašpytle, ale samé mazané děti, kterým to zabralo jen pár hodin. Všechno tak dobře dopadlo, a i když byste už v Sherwoodu žádnou takovou družinu nenašli, jejich odvážné činy si kořeny sherwoodských stromů budou pamatovat ještě několik desítek let. A co se stalo s Robinovými pomocníky? Ač žijí každý jinde, vědí o sobě, a až bude někde potřeba jejich pomoc, všichni se sejdou a budou šířit dobro jinde.

 

2016 - Po stopách Sherlocka Holmese

Čtyři detektivní kanceláře Záhady s.r.o., Detektivní mouchy, Žlutí stopaři ze Smrčné a 12 mladých Sherlocků věnovaly prvních deset prázdninových dní pozornost detektivnímu velikánovi Sherlocku Holmesovi. Měli jsme tu čest asistovat Holmesovi a Watsonovi při několika případech. Společnými silami jsme rozluštili záhady ze všech koutů světa. Navštívili jsme nespočetně zajímavých míst, při ztroskotání na pustém ostrově nás několikrát zastihla opravdu silná bouře a dvakrát dokonce i velká vlna tsunami. Prozíravě jsme si však postavili obytné chýše, které nás před přírodními pohromami ochránily. Strach nás neopouštěl při setkáních s podezřelými lidmi. Museli jsme vyslýchat a prověřovat několik typů vrahů – od hospodských povalečů, sňatkových podvodníků, přes kanibaly, pašeráky drog až k teroristům a mafii.

Členové detektivních kanceláří od sebe byli odlišeni barevnými tričky a každá kancelář se snažila rozlousknout případ dřív, než ostatní. Největší záhadou pro nás byla událost se Psem Baskervillským, jehož stopy nás vedly až na blata a díky nimž jsme případ úspěšně objasnili a zbavili rod Baskervillů strachu z prokletí. Další komplikovaný případ se týkal snoubenky prince Alberta, Charlene, a Irene Adlerové - jediné ženy, která kdy překonala Sherlocka Holmese. Kvůli kompromitujícím fotkám Charlene jsme museli získat Irenin telefon, zjistit její PIN kód a následně ji obránit před ozbrojenými silami. Při pronásledování vraha zvaného Černý Petr jsme se zase ocitli v úzkých, když se za námi zaklaply dveře místnosti. Ven jsme se museli dostat pouze za pomocí věcí, které nám byly k dispozici na místě a díky naší vlastní přemýšlivosti a chytrým nápadům. V případu vraždy a ztraceného dědictví dvou sourozenců jsme se pohybovali po vodě i po souši. Hlavním podezřelým byl sluha Tonga, jehož jsme museli pronásledovat na lodích. Proběhla přestřelka a pak nás ještě vyzval na souboj v poznávání hvězd souhvězdí. Některé případy, se kterými jsme se setkali, jsme zaznamenali do zápisníku Sherlocka Holmese formou komiksů. Být detektivem je opravdu dobrodružství, ale chce to velkou dávku kuráže a nápadů!

2015 - Cesta na Severní pól

Přípravy na cestu a samotné putování na Severní pól zabraly čtyřem výpravám celých jedenáct dní. Každá z nich měla své dva velitele a osm dobrodruhů, kteří se nemohli cíle cesty dočkat. Před samotnou výpravou si všechna mužstva vymyslela své názvy a vyrobila vlajky, aby po sobě na pólu mohla zanechat jasnou stopu. Členové Letních Eskymáků, Šílených dobrodruhů, Dobyvatelů ledničky i Černého sněhu na zádech nesli naložené batohy, nikdo z nich se však nenechal od společného dobrodružství odradit. Ačkoli byli členové posádky unavení, stýskalo se jim po vyhřátém domově a suchém oblečení, ve sněhových vánicích se nemohli udržet na nohou a padali únavou, své poslední síly vynaložili k tomu, aby donesli svou vlajku na jeden z ledovců Severního pólu a zpečetili tak svou sáhodlouhou výpravu. Mohlo by se zdát, že šlo jen o obyčejný nedělní výlet, ale to by byla mýlka. Jednalo se o pečlivě promyšlený plán, protože každá z výprav měla s nevyužitým místem na Severním pólu jiné úmysly. Někteří tam chtěli vybudovat obrovské ledové království nebo hotel, jiní odtud chtěli získávat dřevo. Byli tedy nuceni během cesty získat sponzory, kteří jim pomohli zrealizovat jejich představy. Důležité bylo mít dobrý nápad, přesvědčovací schopnosti a hlavně dorazit na Severní pól jako první! Po cestě potkávali překážky, avšak každá z výprav vždy nalezla nějaké řešení. Na smutnou náladu, přepadající některé členy, se rozhodli složit svou vlastní píseň proti trudomyslnosti, kterou si při cestě prozpěvovali a udržovali tak příjemnou atmosféru. Hladovějící členové museli vytáhnout zásoby ze svých batohů a uvařit si na ohni pořádný guláš. V případě zranění se museli starat o své nemocné spoluputující a uprostřed zasněžené krajiny jim poskytli první pomoc. Když zabloudili, museli luštit vzkazy svých předchůdců, kteří si už touto cestou plnou mrazu prošli. Mužstva se naštěstí držela hesla tří mušketýrů – Jeden za všechny, všichni za jednoho – a proto je žádná strast nerozházela. Starší pomáhali mladším, všichni se spolu radili a vzájemně si pomáhali. Dosažení Severního pólu se všem našim posádkám samozřejmě povedlo. Všichni se shledali na dlouho nedosažitelném vrcholu Severního pólu, kde na ně čekala, kromě dobrého pocitu ze zdolání cesty, také odměna. Společné putování ukončili ledovou diskotékou uspořádanou na oslavu splnění svého cíle. Po skončení zimního veselí se zase všichni členové ve zdraví vrátili ze spacáků do svých teplých postelí.

2014 - Urychlovač času

Letošních třináct táborových dní se malým cestovatelům protáhlo na několik století. Měli jsme totiž k dispozici urychlovač času, který nás každý den přenášel do jiného století a tedy do jiné doby. Každý den v přepočtu trval sto let! Abychom neprospali půl století, museli jsme stroj zapínat v osm ráno a v deset večer ho zase řádně vypnout. Časem jsme putovali ve čtyřech posádkách: Strážci času, Space time, Vesmírní Večerníčci a Vesmírná jedenáctka. Všichni jsme měli stejný cíl, a to procestovat skrze časoprostor do nejstarších událostí naší země nebo zjistit, co nás ještě čeká v budoucnosti. Věřte, nebo ne, naši planetu navštíví a budou obývat mimozemšťané a my budeme svědky různých vesmírných soubojů s technikami, o kterých se nám může v dnešní době jen zdát. A to není všechno! Velkou překážkou nám byla v budoucnosti nová abeceda. Abychom se dozvěděli vzkazy od budoucích generací, museli jsme se ji všichni naučit.

Díky našim dějepisným znalostem jsme věděli, co náš čeká v minulosti a tak jsme navštívili Karla IV., Jana Husa, byli jsme svědky podepsání Zlaté buly sicilské. Nechyběli jsme u korunovace Vratislava II. prvním českým králem z rodu Přemyslovců, nahlédli jsme do příběhů ze starých českých pověstí. Při stopování Kosmase jsme museli projít složitou stezkou, která vznikla už ve 12. století. Abychom ho našli, byli jsme nuceni splnit několik úkolů.

Takové cestování urychlovačem času může být i poměrně únavné, když musíte v noci pozorovat souhvězdí k zjištění dalších informací pro přenesení se do další doby. Jen se zeptejte našich cestovatelů!

2013 - Objevení Ameriky

Dvanáct dní jsme se plavili pod velením Kryštofa Kolumba, slavného mořeplavce z Janova. Původním cílem naší cesty bylo pobřeží Indie. Kolumbus dlouho musel přesvědčovat moudré i vlivné muže o správnosti svých předpokladů, že Země je kulatá a že do Indie se dá doplout i západní cestou. Museli jsme prostudovat mnoho map a plánů a různými výpočty dokázat, jaký je skutečný tvar Země. Nakonec mu až královna Isabela Kastilská poskytla lodě a potřebné vybavení.

Rozdělili jsme se na posádky čtyř lodí: Santa Marii, Pinty, Niny a Gallegy. Úkolem pro všechny posádky bylo nejprve vybavit lodě potřebnými zásobami a připravit je na dalekou cestu. Pak jsme konečně mohli vyplout na širé moře. Během plavby jsme si zpestřovali jídelníček rybolovem. Museli jsme se také zdokonalit v námořnické abecedě, aby naše posádky mohly mezi sebou vzájemně komunikovat. Za dlouhých večerů se v podpalubí pořádali i taneční veselice. Přesto však na naše posádky začal dopadat strach z neznámých vod a ukrutných mořských nemocí. Ve chvíli, kdy se už Kolumbus začínal obávat vzpoury, ozvalo se zvolání: „Země!!“ A opravdu.

Když jsme přirazili ke břehům neznámé pevniny, byly naše posádky vyslány, aby prozkoumaly okolí. Jaké však bylo překvapení, když jsme zjistili, že jsme nezakotvili v Indii, jak jsme původně předpokládali, ale na pobřeží zcela nové a neznámé země. Ihned jsme začali poznávat bohatství Nového světa. Postavili jsme také několik pevností, abychom se ochránili před případnými nebezpečími. Narazili jsme i na domorodé obyvatelstvo. Museli jsme však překonat jazykovou bariéru. Abychom se s nimi domluvili, všechna naše sdělení jsme za doprovodu štěrchadel a bubínků překládali do domorodého výrazového tance. Ukázalo se, že objevené země jsou bohaté nejen na exotické ovoce a jiné potraviny, ale především na zlato. Díky obchodu s náčelníkem domorodců jsme naše lodi naplnili zlatem až po okraj. Už bylo ale načase vrátit se zpátky a zpravit Evropu o všech našich nálezech.

Královna uspořádala na počest Kolumba velikou oslavu, na které byli všichni námořníci odměněni za své úsilí a statečnost.

2012 - Starověké Řecko

Minulý rok jsme se vypravili do Starověkého Řecka, nechali jsme se inspirovat starými bájemi, o bozích, hrdinech, Mínotaurech a dalších stvoření. S Heráklem jsme plnili jeho dvanáct úkolů, vydali jsme se na plavbu s Argonauty, soutěžili jsme v pravých Olympijských hrách, vyrobili jsme si krásné tógy a celkově jsme si užili spoustu zábavy. Na výletě jsme si zkusili kuličkovou dráhu, jízdu na motokárách i rytířskou stezku. Jako vždy se všichni vrátili z tábora s pěknými vzpomínkami na prožité dva týdny na táboře.

2011 - Eurotrip

Naším cílem procestovat Evropu, a některým z nás se to podařilo už před táborem, když na tábor přijeli přímo z dalekých krajů. Z našich oddílů se stali cestovatelé, kteří měli za úkol projet všechna zajímavá místa Evropy a pečlivě si o tom dělat zápisky do svého oddílového deníku. Tak jsme například ve Švédsku hráli místní vyhlášenou hru Kubb, v Anglii jsme vařili pravý čaj, vypravili jsme se za hrabětem Drákulou do Transylvánie, v Holandsku si natrhali tulipány, pod švýcarským Matterhornem jsme si udělali fondue, zúčastnili se táborové verze populární soutěže Eurovision Contest a mnoho dalšího. Tak jako každý rok se nám to všem velice líbilo a někteří už na táboře začali vyzvídat, co že za téma bude příští rok.

2010 - Mafia

Pro tentokrát našich táborníků stali Mafiáni. Ale nemyslete si, být mafiánem, to není jen tak! Správný mafián musí umět střílet,jezdit v rychlých autech a mnoho dalšího. To všechno si u nás mladí mafiáni zkusili. Děti dostaly na začátku tábora notes, kam si zapisovaly svoje dopolední činnosti, a podle toho, jaké činnosti dopoledne absolvovaly, se z nich stali mafiánští specialisté jako třeba pistolníci, zloději nebo vyjednavači. To jim pak pomohlo v závěrečné hře. Ale zkusily si toho mnohem víc, volila se mafiánská Miss, konaly se přestřelky a honičky v rychlých autech, jako správní mafiáni z Itálie jsme taky ochutnali pizzu, vydali jsme se na dobrodružné výpravy, zahráli si v místním kasínu a dokonce se o nás zajímaly i noviny. Největším našim společným dílem byly komiksy,které děti samy nafotily a upravily. A jako každý rok zde vzniklo spoustu nových kamarádství a každý si to opravdu užil.

2009 - Japonsko

V roce 2009 jsme se vydali poznat krásy Japonska. Už po příjezdu přivítali cestovatele samurajové a gejši, kteří provázeli táborníky po celou dobu trvání tábora. Protože je Japonsko zemí ne tisíce jezer, ale tisíce krás, rozhodli jsme se je všechny poznat. Už první večer jsme si ukázali něco z japonského divadelního umění. Dále jsme poznali například jak se staví miniaturní zahrady,vyzkoušeli si, jaké to je být sumistou, potkal nás i výbuch sopky. Postavili jsme na potoce nádherné japonské brány, snad nejhezčí stavby na táboře vůbec. Protože jsme odvážní, tak jsme úspěšně složili samurajské zkoušky. V návaznosti na úvodní vystoupení oddíly domyslely příběh z prvního večera a zahrály ho jako stínové divadlo. Nechyběla ani soutěž o nejlepší gejšu. Také jsme se vydali na několik výletů, z jednoho měli táborníci pořídit co nejlepší fotky, a to se jim tedy rozhodně povedlo.

2008 - 1. Tábornická olympiáda

V tomto případě jsme se inspirovali olympiádou v Pekingu, a proto jsme vyzkoušeli spoustu různých sportů.Z těch zimních curling, který nás moc bavil nebo lyžování. Pádlovali jsme ve člunech, zahráli si netradiční discgolf,fandili hráčům v megafotbálku a obdivovali vystoupení akvabel na suchu. Pak ale sportovce „přepadla epidemie“a všichni jsme si odpočinuli při lenošení na dekách v poledním klidu. A aby to nebylo jen o sportování, připravili jsme si scénku pro projíždějící vlak, kdy měly oddíly za úkol vymyslet reklamu na nějakou věc tak, aby stihly zaujmout cestující ve vlaku a samozřejmě porotu. Stavěli jsme taky olympijské vesnice a železnici, propadli jsme hazardu v kasinu a byli jsme svědky akční honičky aut, když k nám přijela policie, aby nám předvedla něco ze své práce. Nesportovně nadaní si přišli na své v soutěži Horsta Kytičky a kulinářské choutky jsme uspokojili vařením čaje z ingrediencí nakoupených od babky kořenářky. To nám zkazilo počasí, když začalo pršet, přesto byly čaje všech oddílů vynikající. Pak jsme hráli oblíbenou hru zoo, ale přetvořenou na panoptikum sportovců s nejrůznějšími zvláštnostmi. A dokonce jsme byli svědky svateb! Braly se nejrůznější páry, láska hory přenáší, že :o).
Nutno zmínit působivé zahájení naší malé olympiády. Jednotlivé národy si vlastnoručně vytvořily vlajky, se kterými předstoupily na slavnostní zahájení, kde rozhodčí i sportovci složili slib. Pak následovala hra s barevnými světly a ohňostroj, takže se opravdu bylo na co dívat. Národy se představily v krátkých scénkách. Také došlo k omlazení našeho kolektivu, většina vedoucích a instruktorů byla v této roli poprvé, ale zvládli to opravdu dobře.

2007 - Piráti z Karibiku

Pro tentokrát jsme jsme se nechali inspirovat slavným filmem s Johnym Deppem. Mělo to ještě jeden důvod. Chtěli jsme zavzpomínat Loudavou pixlu a všechno to, co jsme před sedmi lety zažili. Ihned po příjezdu všichni vytáhli své pirátské obleky a vydali jsme se po stopách slavného piráta Honzy Vrabčáka,který po sobě zanechal deník. Deník obsahoval podrobné informace, co mají piráti den po dni udělat, aby se na konci tábora dostali ke kýženému bohatství.Všichni si jistě pamatují na dobývání Bountyho žlebu, na výrobu a následné zapálení lodí, na výrobu soch na příď lodi i na pirátskou krčmu s pravým rumem. Hra, která ale všem dala nejvíce zabrat byla hra Byrokracie, kde někteří vedoucí se do svých rolí zapšklých úředníků spustili s takovou vervou, že pro děti byl problém některá povolení pro stavbu majáku sehnat. A tak se nakonec ze hry pro děti stala zábava pro vedoucí. Ale i tak se děti dobře bavily.
I když jsme piráty pojali trochu moderněji, než před lety, tak jsme se dobře bavili a žádný poklad před námi nezůstal skryt.

2006 - Kinobox

Pro tentokrát jsme se každý den ocitli v jiném filmu. Ráno vedoucí sehráli scénku,která předznamenala příběh dne. Vedoucí si nejvíc užili M*A*S*H, už jen kvůli těm županům a koloně,kterou Vilda umně sestavil. Nejdůležitější hrou dne bylo ošetřování raněných vojáků. Jiným filmem byly Sněženky a machři, kdy vedoucí probudili děti na běžkách a místo rozcvičky bylo koulování. Ze scénky s Asterixem a Obelixem vyplynul úkol lektvarem zachránit mrzačeného Panoramixe. Úkolem bylo taky valení Obelixova obelisku do kopce. Na den Star Wars jsme měli k snídani modré mléko a v noci proběhla napínavá hra i se světelnými meči. Jindy jsme se vydali do džungle za Tarzanem a cestou plnili různé úkoly. Užili jsme si i den plný pohádkových postav z večerníčků, Šakalí léta, kdy oddíly vymýšlely vlastní choreografie, den se Shrekem nebo Vinetouem, to jsme se vydali na lov bobrů. Jednoho dne zase Saxana proměnila všechny vedoucí v králíky, a proto byla ke svačině mrkev. Kromě toho jsme podnikli výlet na zámek ve Žlebech, zpívali u táboráku a tančili na karnevalu. Mezi dopoledními činnostmi se objevily břišní tance a byl to zatím poslední tábor, kdy s námi jeli Beránkovi. A to byl začátek konce flétničkářů.

2005 - Egypt: Útěk mumie

Tento rok děti, které přijely na tábor, neslyšely na začátku dobré zprávy. Ocitly se totiž ve starověkém Egyptě právě v okamžik,kdy z hrobky utekla mumie slavného faraona a začala ničit vše, co jí přišlo do cesty. Děti tedy začaly pátrat po indiciích vedoucích k dopadení a zneškodnění mumie. Děti se setkávaly s místními obyvateli i s faraonem a dostávaly nápovědu o tom, kde by mohla mumie být,a také elixír, který ji měl zneškodnit.Jako odměnu za vykonané dostávali táborníci dílky papírové pyramidy, kterou si podle plánku stavěly.
Nutno říct, že kvůli nepřízni počasí (které stejně zařídila mumie) jsme nemohli odehrát některé hry klíčové pro pokračování příběhu. Dokonce jsme zažili i horké chvilky, když jsme málem museli evakuovat tábor kvůli průtrži mračen,kterou doprovázely kroupy a velká voda. Nakonec jsme ale v chatkách a v jídelně společně vše ve zdraví přežili.Museli jsme tedy trochu improvizovat a příběh odehrát ve zkrácené formě. Ale ani to nám nezabránilo si tábor pořádně užít. Určitě nikdo nezapomene,jak hrál Tomáš otráveného faraona.

2004 - Rytíři kulatého stolu

Po výpravách na divoký západ jsme se vydali do středověké Anglie někam mezi historii a legendu, na dvůr krále Artuše a jeho rytířů. Nechyběl ani Merlin, Lancelot, Morgana a všichni ostatní hrdinové. Děti musely projít náročným výcvikem, aby se z nich mohli stát rytíři.Když králi hrozilo nebezpečí, musely ho chránit jak střelami, tak vlastním tělem. . Asi nejvydařenější hra byla stavba Avalonu, kde děti musely postavit společnými silami hrad, i když je proradná čarodějnice zaklela tak, že nemohly mluvit. K hradu jsme pak pořádali tajemnou výpravu, kde děti musely překonat především svůj strach a svoji stinnou část mysli. Aby se stal panoš opravdovým rytířem musí být jak fyzicky tak i psychicky odolný. A to se všem našim panošům podařilo. Protože bylo pěkné počasí, mohli si starší rytíři vyzkoušet, jaké je to spát jen pod širým nebem, mimo hradní zdi.Také nás navštívili rytíři ze spolu historického šermu v čele se "zrádným Mordrédem".
V závěrečné hře rytíři prošli náročnou cestu plnou pastí a těžkých úkolů, aby našly Svatý Grál. To se všem podařilo a našli i spoustu dalších pokladů, které si pak rozdělili a celý tábor byl zakončen slavnostním bálem na počest krále Artuše a jeho rytířů.

2003 - Divoký Západ

Naše řady byly rozšířeny o dalšího člena (Davida), který s sebou přinesl mnoho nového. Kupříkladu teepee, ve kterém se scházeli zástupci oddílů a dostávali instrukce k dalším etapám. Názvy oddílů byly zvoleny netradičně. Začalo se totiž rovnou v duchu divokého západu, lovením zvěře.Oddíly se pak pojmenovaly podle trofeje, kterou ulovily.
Jednou z disciplín byla stavba totemu, kde oddíly nacházely zprávy o jednotlivých hrách. Dobře si také pamatujeme rýžování zlata v potoce. Kotlíky plné zlatých valounů pak musely být co nejrychleji dopraveny do banky,což některým jedincům připravilo krušné chvíle :o)
Poprvé jsme tančili country tance pod vedením věčně mladého tanečníka Davida a od té doby se na tom nic nezměnilo ;o) Každý oddíl měl pak za úkol vytvořit si vlastní choreografii na danou country písničku. V paměti nám utkvělo Caklíkovo podání kovboje. Tehdy se ještě pěstovalo vystoupení před rodiči na návštěvní den, aby děti ukázaly, co se všechno naučily v dopoledních činnostech(kytara, flétna a country tance).

2002 - Harry Potter

Tentokrát jsme se vydali ve šlépějích Harryho Pottera do Bradavic. Sraz byl samozřejmě na nástupišti 9 a 3/4 (Obchodní akademie v Jihlavě :o) ) Děti se ihned rozdělily do čtyřech škol a aby se rozpoznaly, tak dostaly magické hávy (barevná trička). Každý si vyrobil svojí hůlku a mohlo se začít s kouzlením. Hrály se nejrůznější hry, například Magie, kde kouzlení bylo přímo potřeba na získávání bodů, nebo Famfrpál, který svou náročností překvapil i některé vedoucí. Psychickou odolnost a smysl pro přátelství prověřila hra Čarodějka a každý si musel bedlivě hlídat, aby právě jeho svíčka života nezhasla Všichni nakonec zvládli závěrečné kouzelnické zkoušky a každý dostal osvědčení o vykonání zkoušky.

2001 - Stroj času

Na tomto táboře jsme se vypravili po i proti proudu času a navštívili jsme nejrůznější místa za pomoci dětmi sestaveného stroje času. Navštívili jsme jak historická místa (Egypt, antické Řecko, středověk), tak jsme se také přesunuli v místě (výšlap na Mt. Everest), tak jsme zavítali na návštěvu k Marťanům. Rozhodně by se nedalo říct, že bychom se na táboře nudili.

2000 - Piráti

V roce 2000 se konala první celotáborová hra s názvem Piráti. První celotáborovka a hned se skvěle vydařila. Nejlepší byla naše loď "Loudavá pixla", která se hned potopila. Ale stihli jsme o ní složit i písničku :-) Na táboře bylo spoustu skvělých lidí a tábor se tehdy skvěle podařil. Složení vedoucích tehdy bylo docela odlišné a jezdily s námi takové legendy jako byla Táňa Antlová, holky Fuxovy, Pinďa, Martin Štěpán, Vesi, Brhlajs a mnozí další (bohužel si to už tak nepamatuju ale my to nějak dáme spolu dohromady,žejo...) Jinak tehdy se hodně hrálo na kytaru, hrálo se rodičům na návštěvní den(to byla událost). Dokonce z toho bylo i video, které nevíme kam se podělo (ale kdyby se mi to povedlo sehnat, to by byla pecka:o) ). Rozhodně jeden z nejlepších táborů a základní kámen našeho dalšího snažení. Za zmínku stojí, že poté, co byl Vilda povýšen na výletě do stavu rytířského,začali mu děti i vedoucí říkat Vilda.

1990 - Tábory před rokem 2000

Před rokem 2000 se na táboře nehrály žádné celotáborové hry jako dnes. Jezdilo také méně dětí, vedoucích tedy bylo méně.Tyto tábory už pamatuje jen pár vedoucích, někteří na tomto tyto tábory jezdili jako děti. Hodně se tehdy zpívalo u táboráku.